- Pozvánka na párty přišla klasicky - přinesla ji vrána černá jako noc, pustila mi do klína zažloutlý list papíru a za hlasitého krá krá odletěla do noci. S obavami jsem se opatrně podívala, kdo mi píše.
- "Neko Musume!" zavýskla jsem radostně. Neko, neboli Kočka. Kam se chystala ona, tam bude jistě skvělá zábava. V té nejlepší společnosti, samozřejmě. Jeden jókai za druhým a půlka z nich se vás během večera pokouší sežrat. Tam půjdu, i kdyby nevím co.
- Znáte bubáka? Skřítky? Víly? No a teď pojďme do Japonska. Tam se strašidlům říká jókai. Duchové, démoni, strašidla, hodní i zlí, všelijakých tvarů a schopností. No a tohle se navečer slézá v různých jókai podnicích, protože sake pijou všichni bez výjimky.
- Do jednoho takového jókai baru jsem právě mířila. Samozřejmě pod rouškou tmy. Jasně, že můžeme i na denní světlo, ale tak víte, po tmě je všechno větší legrace a hlavně dneska nikdo nechce přijít na oči obyčejným lidem. Já osobně třeba na slunce nechodím vůbec... hrozně pak pihovatím.
- Cedule nad vchodem, mimochodem fikaně ukrytým v koruně vykotlaného stromu, hlásala Vítejte v Jednotě! Došlo mi, že tam patří Temnotě. Nad "T" zmizel trámec a pak už stačil nějaký vtipálek - tipovala bych to na Krysáka, to je mu podobné - a máme tu samoobsluhu.
- Nechala jsem to být a sklouzla po dřevěné skluzavce pod zem. Místo přistání jsem zůstala trčet nad vchodem, který blokovala velká tlustá uslintaná koule slizu.
- "Uhni, uhni, uhni, ty hnusná koule!" vztekala jsem se a dupala mu po hlavě, dokud se neuráčil odkoulet bokem. Vtrhla jsem do baru jako vichřice. No, já byla vichřice, ale to nechme na jindy.
- Kočku jsem zatím neviděla, ale ona se brzy objeví v centru dění, tak jsem zamířila k baru. Cestou mě pozdravila majitelka podniku, jejíž tělo sice sedělo ve vedlejší místnosti, ale to byla prostě Rokurokubi, žena s natahovacím krkem, když to podám po lopatě.
- K barové židli jsem se musela procpat skrz zástup nechutných potvor. Karakasa obake, či prostě Deštník, se mě pokusil olíznout, tak jsem do toho úchylného oka vrazila jeho vlastní sandál a dal pokoj. Pak se pro změnu nachomýtl Hihi, přerostlá opice, který mi snad chtěl vybírat blechy. Které samozřejmě nemám! Dostal jednu po papuli a byl pryč.
- U baru jsem si poručila sake na rozjezd. Podařilo se mi vypít dvě skleničky - třetí mi sprostě sebrala Futakuči-onna, žena, co má dvoje ústa, ty druhé prosím zezadu na hlavě a krmí se pomocí svých vlasů - a pak už mě našla Kočka.
- Vydržely jsme tančit asi do první raní. Pak Kočka začala ječet po hudebnících, co to hrajou za … průjem. Ona Kočka je dost … temperamentní, když na to přijde.
- Já se v mezičase procpala zpátky k baru, který teď začal obsluhovat jeden sice mírně namodralý, ale fešný jókai. K mé smůle nemohl odtrhnout oči od té ocasaté svůdnice Amabie, která si sice říká mořská panna, ale panna teda rozhodně není.
- Nechala jsem barmana barmanem a podívala se, kdo se to přišoural na židli nalevo. Kdybych nebyla tak mimo z toho křepčení předtím, došlo by mi, že je to Šódžó. Vypadá taky jak opičák, má červené vlasy a obličej taky.
- Hlavní rys: láska k alkoholu.
- A že si vůči tomu moku vypěstoval za ta staletí odolnost. Skoro stejně jako rád chlastá, tak rád chlastá s někým. No a já byla nablízku.
- Sklenička dala skleničku. Jednu, druhou, desátou. Pak jsem přestala počítat, k čemu taky? Vyžvanila jsem tomu mořskému orangutanovi kdovíco, beztak úplně všechno ze svého mizerného života strašidla. Tu noc jsme museli vypít snad všechny zásoby sake v podniku.
- Fakt je, že podstatně větší podíl na tom měl Šódžó, ale já se tak sťala, že si doteď nemůžu vzpomenout, kam zmizelo mé kimono, proč mám vlasy o půl metrů kratší, kdo mi před dveře nanosil nějakých padesát kostek tofu, a když už jsme u toho, který slizký jókai mě nakazil tou příšernou zelenou vyrážkou?!?
- No, nemám ponětí, kdo mě vlastně dotáhl domů. Probudila jsem se o dva dny později a další týden se probírala z kocoviny. Momentálně pouze piji džus z čerstvého ovoce a k ránu, než jdu spát, si vařím čaj.
- A podniku Temnota či Jednota se vyhýbám obloukem, ačkoliv mě Kočka přesvědčuje, že zas tak hrozné to nebylo.
- Kecá. Vím, že kecá. Protože jsem viděla, jak Hihi nosí moje kimono.
- Děti, být strašidlem je občas dost těžké. Doma to nezkoušejte.
Poznámky pod čarou:
V článku je uvedeno "sake". Což je správně. Saké je hloupý tvar, který udělali Američani, aby sake nečetli sejk. No a sake jinak znamená alkohol obecně. Rýžové víno je nihonšu. Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář!